Mezinárodni festival Petra Dvorského 2010
Krátká poznámka k sobotní návštěvě zahajovacího koncertu 12. ročníku festivalu Petra Dvorského.
Nemám rád amplifikované koncerty neelektronických nástrojů, nicméně jít si poslechnout Montserrat Caballé byla prostě povinnost.
Personální obsazení, "duo Caballé" - Montserrat Caballé a její dcera Montserrat Martí + "duo Dvorský" - Peter Dvorský a jeho bratr Jaroslav. Doprovázeni Filharmonií Bohuslava Martinů pod taktovkou José Collada.
Zvuk ... bohužel amplifikovaný, výšky až neposlouchatelné a hlavně nemám rád amplifikované mikrodetaily (šustění not, odkašlání, ...), lehké odkašlání pak zni jako obr Hromburác v plné síle.
Prostředí ...velmi příjemné, park zámku v Jaroměřicích. Nicméně zámek dělal lehce iritující echo.
Pořadatelé ... tady bylo vidět, že se nejedná o první ročník, vše bylo připraveno a funkční. Jen je docela veselé, když na koncertu, kde je hlavním sponzorem ČEZ a ve velkém se oslavuje 25 let elektrárny Dukovany, na pár minut vypne elektrický proud :-) ... a to zrovna v nejlepším, Montserrat Martí zrovna zpívala arií z Pucciniho Gianni Schicchi, ve které dlouhá léta excelovala právě její matka (viz video na konci).
Velkým překvapením pro mě byl orchestr i dirigent. Krásná dynamika, viditelná chuť do hraní i kvalita, to vše bylo přítomno. José Collado byl absolutní, ke zpěvákům maximálně citlivý přístup a přímo ukázková škola toho, jak má vypadat spolupráce. K tomu všemu i ještě velmi přesvědčivé a kvalitní podání všech skladeb, byť trochu na líbivou notu, ale ta se dala čekat a musela být přítomna, nicméně na pochvale výkonu jeho práce to vůbec nic nemění.
Duo Dvorský - k Petrovi Dvorskému se nebudu příliš vyjadřovat,
1. nevzal si na sobotním koncertu moc prostoru, 2 krátké árie
2. uznávám jeho hlasové a pěvecké kvality ... nicméně mně osobně prostě nějak nesedí. Svým vystoupením potvrdil oba body.
Jeho (mladší) bratr Jaroslav nemá v hlase to, co dělí dobrého pěvce od zářívé megahvězdy, nicméně jeho přednes byl vyrovnaný, kvalitní a velmi příjemný. V sobotu měl i výrazně více prostoru než Peter a musím říct, že kdykoliv budu mít možnost, tak si ho znovu a rád poslechnu.
Duo Caballé aneb velká pohoda, Monserrat Martí si dovolím přímo srovnat s tím, co jsem psal výše o Jaroslavu Dvorském, precizní a příjemný výkon velmi dobrého zpěváka.
Monserrat Caballé je pro mě megastar druhého sledu ... vysvětlim :-). V prvním sledu mám 2 jména, Luciano Pavarotti a Maria Callas, tito 2 dostali do svého startu tolik, že už na tom nemuseli nikdy moc pracovat, což považuju tak trochu za handicap. Pavarotti hudbě moc nerozuměl (hrozná věta, uznávám), co sedělo jeho naturelu, to zazpíval tak, jako to už nikdo jiný zřejmě nezopakuje. Oproti tomu Caballé se dostala na tutéž úroveň tím, že k tomu co dostala do startu musela ještě něco přidat, musela svoji "práci" nastudovat a naučit se ji. Výsledek je stejný, stejně geniální a dokonalý, jen této druhé cesty si prostě cením víc.
Rozdíl je pak dost silně vidět právě na závěru obou kariér. Pavarotti zpíval pořád totéž a stával se tak postupně spíše karikaturou a stínem sama sebe. Naproti tomu Caballé volí jiný repertoar nebo si svůj klasický velmi organicky a elegantně pozmění, v sobotu třeba nejslavnější árie z Carmen. Nejsou tam ty okázalé pěvecké exhibice, ale výsledek je velmi příjemný a stále ukazuje, že Montserrat Caballé je i v 77 letech, 7 let po skončení svojí profesionální kariery majitelkou skvělého hlasu a že prostě zpívat umí a zpívat může.
A že se směje pořád stejně kvalitně, jako se smála v době, kdy byla hlasově na nejvyšším vrcholu.
Záznam Gianni Schicchi a Montserrat Caballé (rok 1990)
9/10 bodů
Nemám rád amplifikované koncerty neelektronických nástrojů, nicméně jít si poslechnout Montserrat Caballé byla prostě povinnost.
Personální obsazení, "duo Caballé" - Montserrat Caballé a její dcera Montserrat Martí + "duo Dvorský" - Peter Dvorský a jeho bratr Jaroslav. Doprovázeni Filharmonií Bohuslava Martinů pod taktovkou José Collada.
Zvuk ... bohužel amplifikovaný, výšky až neposlouchatelné a hlavně nemám rád amplifikované mikrodetaily (šustění not, odkašlání, ...), lehké odkašlání pak zni jako obr Hromburác v plné síle.
Prostředí ...velmi příjemné, park zámku v Jaroměřicích. Nicméně zámek dělal lehce iritující echo.
Pořadatelé ... tady bylo vidět, že se nejedná o první ročník, vše bylo připraveno a funkční. Jen je docela veselé, když na koncertu, kde je hlavním sponzorem ČEZ a ve velkém se oslavuje 25 let elektrárny Dukovany, na pár minut vypne elektrický proud :-) ... a to zrovna v nejlepším, Montserrat Martí zrovna zpívala arií z Pucciniho Gianni Schicchi, ve které dlouhá léta excelovala právě její matka (viz video na konci).
Velkým překvapením pro mě byl orchestr i dirigent. Krásná dynamika, viditelná chuť do hraní i kvalita, to vše bylo přítomno. José Collado byl absolutní, ke zpěvákům maximálně citlivý přístup a přímo ukázková škola toho, jak má vypadat spolupráce. K tomu všemu i ještě velmi přesvědčivé a kvalitní podání všech skladeb, byť trochu na líbivou notu, ale ta se dala čekat a musela být přítomna, nicméně na pochvale výkonu jeho práce to vůbec nic nemění.
Duo Dvorský - k Petrovi Dvorskému se nebudu příliš vyjadřovat,
1. nevzal si na sobotním koncertu moc prostoru, 2 krátké árie
2. uznávám jeho hlasové a pěvecké kvality ... nicméně mně osobně prostě nějak nesedí. Svým vystoupením potvrdil oba body.
Jeho (mladší) bratr Jaroslav nemá v hlase to, co dělí dobrého pěvce od zářívé megahvězdy, nicméně jeho přednes byl vyrovnaný, kvalitní a velmi příjemný. V sobotu měl i výrazně více prostoru než Peter a musím říct, že kdykoliv budu mít možnost, tak si ho znovu a rád poslechnu.
Duo Caballé aneb velká pohoda, Monserrat Martí si dovolím přímo srovnat s tím, co jsem psal výše o Jaroslavu Dvorském, precizní a příjemný výkon velmi dobrého zpěváka.
Monserrat Caballé je pro mě megastar druhého sledu ... vysvětlim :-). V prvním sledu mám 2 jména, Luciano Pavarotti a Maria Callas, tito 2 dostali do svého startu tolik, že už na tom nemuseli nikdy moc pracovat, což považuju tak trochu za handicap. Pavarotti hudbě moc nerozuměl (hrozná věta, uznávám), co sedělo jeho naturelu, to zazpíval tak, jako to už nikdo jiný zřejmě nezopakuje. Oproti tomu Caballé se dostala na tutéž úroveň tím, že k tomu co dostala do startu musela ještě něco přidat, musela svoji "práci" nastudovat a naučit se ji. Výsledek je stejný, stejně geniální a dokonalý, jen této druhé cesty si prostě cením víc.
Rozdíl je pak dost silně vidět právě na závěru obou kariér. Pavarotti zpíval pořád totéž a stával se tak postupně spíše karikaturou a stínem sama sebe. Naproti tomu Caballé volí jiný repertoar nebo si svůj klasický velmi organicky a elegantně pozmění, v sobotu třeba nejslavnější árie z Carmen. Nejsou tam ty okázalé pěvecké exhibice, ale výsledek je velmi příjemný a stále ukazuje, že Montserrat Caballé je i v 77 letech, 7 let po skončení svojí profesionální kariery majitelkou skvělého hlasu a že prostě zpívat umí a zpívat může.
A že se směje pořád stejně kvalitně, jako se smála v době, kdy byla hlasově na nejvyšším vrcholu.
Záznam Gianni Schicchi a Montserrat Caballé (rok 1990)
9/10 bodů
Komentáře
Okomentovat