Rychlý úvod do výroby spotřebního a terroirového vína II.
V tomto pokračování si detailněji povíme, jak vyrobit levné, spotřební či terroirové víno. A jaký je mezi nimi vlastně rozdíl.
Nejprve definice, co si pod daným pojmem představuji (tzn. jedná se čistě o moje osobní pojetí kategorií vín)
Levné víno
Jediným kritériem úspěchu je minimální cena v kombinaci s rozumnou prodejností. Vůně a chuť jsou nepodstatné, pokud významněji neovlivňují prodejnost.
Spotřební víno
Vínu lze nějak pomoci.
Snížit jeho výrobní cenu při rozumném zachování kvality.
Zvýraznit / pozměnit některé vlastnosti vína.
Udělat celý výrobní proces predikovatelnějším (ekonomicky bezpečným).
Připravit víno na těžký život v lahvi v nepříliš ideálních podmínkách.
Většinou nemá potenciál dalšího zrání v lahvi.
Terroirové(nebo lépe řečeno pravdivé) víno
Víno přesně – živě- pravdivě odráží daný ročník, odrůdu i vinici. Vinař do něj zasahuje hlavně načasováním svých kroků. Dle mého názoru lze pouze takovémuto vínu říkat „velké víno“ (grand cru), samozřejmě za předpokladu, že je dobré. Pravdivé víno je pro „velké víno“ podmínka nutná, nikoliv dostačující.
Podle typu vína pak dochází k modifikacím základního výrobního postupu, který byl nastíněn v prvním článku.
Začneme vínem levným
Na vstupu máme v naprosté většině případů hrozny slabší kvality (např. hniloba), aromatika je slabá až s vadou, komplex kyselin s převládající kyselinou jablečnou. Hrozny jsou dodány ke zpracování ve velkých objemech (vlečka plná hroznů), dole ležící hrozny jsou již částečně vylisovány tlakem hroznů ve vrstvě nad nimi. Nahoře ležící jsou zase delší dobu (cesta, čekání na zpracování) vystaveny působení slunce a začínají už samovolně kvasit.
Krok 1 Hrozny pomeleme
Tento krok je většinou vynechán, pro mlýnek je nutným předpokladem hrozen, který drží tvar.
Krok 2 Pomleté bobule necháme naležet.
Tento krok je vynechán téměř vždy, naležením dojde totiž k extrakci nejen pozitivních aromatických látek a barviv, ale bohužel dříve a silněji se extrahují „problematické“ látky, v slabě dozrálých hroznech chlorofylové tóny, v napadených/nekvalitních hroznech pak celý komplex chuťových a aromatických vad vína. Navíc si tyto hrozny nesou z vinohradu silná rezidua použité chemie, čím delší macerace (naležení), tím více těchto látek přechází do finálního vína.
Krok 3 Lisování
Toto je tedy většinou první krok při výrobě levných vín, rychlé lisování celých hroznů nebo spíše bobulo-třapinové kaše. Výlisnost lze podpořit aplikací enzymů.
Po lisování nastupuje:
-velmi silné odkalení (centrifuga nebo flotace za pomocí přípravků na bázi želatiny)
-filtrace
-ošetření aktivním uhlím (váže na sebe vůni a chuť ... špatnou, ale i tu dobrou)
-snížení množství tříslovin (na bázi želatiny, kaseinu a polyvinylpolypyrrolidonu … poslední zmíněnou látku si zopakujte 3x :-))
-odkyselení uhličitanem vápenatým nebo hydrogenuhličitanem draselným
-přidání kyseliny askorbová, která zabrání případné oxidaci
Tyto procesy z vína ořežou aromatiku i chuť, což nevadí, stejně je v lepším případě na hranici vady. Výsledkem je čistá čirá tekutina téměř bez chuti a zápachu.
Krok 4 Mošt do sudu
Čistá a čirá tekutina putuje do uzavřeného nerezového tanku, uzavřené natřené betonové nádrže nebo uzavřené natřené železné nádrže … žádné dřevo.
Krok 5 Mošt se mění v burčák
Toto je fáze, kdy začíná ona hlavní magie technologa, výroba chutí a vůní.
Do tekutiny jsou vpraveny:
-umělé kvasinky, žádné přírodní v ní po filtraci ani nezůstaly.
-výživa kvasinek
-řepný cukr (dle potřeby)
-umělé taniny pro úprava senzorických vlastností vína (viz obrázek níže u spotřebního vína). Taniny jsou záležitost spíše dražších vín a hlavně vín v kategorii „spotřební“. U levných vín je to pro výrobce zbytečná investice.
Tekutina je zahřátá na teplotu kvašení. Následuje rychlé kvašení, většinou za konstantní teploty a bez přístupu vzduchu.
Krok 6 Burčák se mění ve víno
Po skončení kvašení je výsledné víno znovu silně filtrováno, odstraní se tím zbývající kvasinky, čímž se zabrání možnému nechtěnému rozkvašení vína. Bílé víno je většinou zbaveno nahnědlé barvy (oxidace hroznů před lisováním kombinovaná s hnilobou hroznů) aplikací aktivního uhlí a následně je dobarveno na požadovaný odstín … s hojně využívanou možnosti výroby červeného z bílého (a naopak, samozřejmě). Červené musí být taktéž dobarveno, krátkým až žádným naležením je víno barvou podobné spíše růžovému vínu.
Poté následuje čeření vína (aplikace vaječného bílku, albuminu, želatiny, viziny, kaseinu, bentonitu, PVPP … nebo býčí krve :-)). Každé z těchto činidel reaguje s některou ze složek vína (taniny, bílkoviny, fenoly) tak, že se na ni naváže a umožní tím její sedimentaci nebo odfiltrování.
Nakonec je víno silně zasířeno případně je, společně se sírou, použit i jiný konzervant (E224, E228, kyselina sorbová, kyselina citronová, arabská guma) či antioxidant (kyselina askorbová).
Krok 7 Kalné víno se mění v čisté víno s jiskrou
Tento krok už byl zrychleně proveden v kroku 6. Netřeba se s ním zdržovat.
Lahvování a následně expedice probíhá prakticky okamžitě po kroku 6 (před lahvováním může ještě proběhnout stabilizace: podchlazením vína, elektrodialýzou), víno nezraje a zrát neumí, není důvod otálet.
Na závěr nutno zopakovat a zdůraznit, že všechny kroky probíhají bez kontaktu vína s kyslíkem (vzduchem).
Jak se liší výroba spotřebního vína od vína levného?
Dá se řící, že spotřební víno je cokoliv mezi levným a terroirovým vínem, jak výsledkem, tak výrobním procesem.
1. z popsané výroby levných vín vypadnou (díky legislativě i díky tomu, že tady už se bavíme o kvalitě) některé operace. Docukření moštu (u nás v kategorii přívlastkových vín), změna barvy (přičemž dobarvení proběhnout může), přílišná filtrace atd.
2. sice některé postupy (lépe řečeno „zvěrstva“) při výrobě odpadnou, nicméně jiné se mohou (díky vyšší ceně výsledného vína, vyplatí se) nově objevit, například zvýšení koncentrace moštu jeho zahuštěním (snížením podílu vody), vymrazením krystalků vody či reverzní osmozou.
3. na vstupu je kvalitnější (a může být i vysoce kvalitní) surovina než u levných vín, víno lze pak před lisováním nechat naležet, po lisování ho pak příliš neodkalovat (a nefiltrovat) a nechat v něm přítomny jemné kvasnice, na kterých pak víno zraje.
4. vzhledem k vyšší ceně vína je možné použít širší paletu chemie, nejen dražší a lepší kvasinky, ale i taniny (viz obrázek o pár řádků níže ... doporučuju prostudovat), dubové chipsy / desky (namísto drahých sudů) a dokonce i ty sudy. Odkyselení neprobíhá chemicky, ale aplikací kultury kvasinek pro jablečno-mléčnou fermentaci (přeměna hrubší kyseliny jablečné na senzoricky jemnější kyselinu mléčnou).
5. na výstupu může být opravdu kvalitní víno. Cenové nůžky jsou v tomto sektoru vína silně rozevřené, počínaje víny za 3 EURa až po vína za 100 a více EUR. Některým ze zásahů vinaře víno „jen“ mohlo ztratit svoji pravdivost k místu, odrůdě či ročníku = je dobré, možná i vynikající, ale nikoliv pravdivé.
A v čem a proč se tedy liší spotřební víno od terroirového (pravdivého) vína?
1. První a nejzásadnější rozdíl, terroirové víno nesmí být kvašeno za použití umělých kvasinek.
Použitím běžných umělých kvasinek dojde ke ztrátě pravdivosti k místu a odrůdě.
Použitím na míru šlechtěných kvasinek pak dochází ke ztrátě pravdivosti k ročníku.
2. U terroirového vína by nemělo dojít k filtraci, maximálně lehká filtrace až během lahvování. Filtrace před kvašením má velmi výrazný vliv na výsledné víno, každá filtrace okrádá víno.
3. Hranice mezi spotřebním a terroirovým vínem je silně subjektivní a tím pádem i nepříliš jasně vyznačitelná.
Můžeme se bavit o tom:
-zda řízené kvašení ano či ne.
-zda nerez či dřevo
-zda použít výživu pro kvašení
-JMF (jablečno-mléčná fermentace) ne x ano, zahřatím vína x ano,použitím kvasinek
Odpovědi na tyto otázky jsou tedy čistě subjektivní, můj názor je tedy daný tím, že chci, aby víno dostalo maximální prostor k sebevyjádření se. A toho lze dosáhnout je minimalizací zásahů do vína. Jen takové víno je pro mě vínem terroirovým (pravdivým) a jen takové víno pak může být (samozřejmě pokud je dobré) nazváno vínem velkým. Jen u takového vína má smysl bavit se o tom, odkud jsou hrozny, jaký je vinohrad, jaký byl ročník. U levného vína tato diskuse nemá cenu, což si uvědomují všichni, nicméně je zbytečné takto diskutovat i u, dovolím si říci, že většiny spotřebních vín.
Rychlé odpovědi (s přihlédnutím k předchozímu odstavci) na položené otázky.
-může být víno kvašené řízeným kvašením považováno za pravdivé … ANO, s přivřením oka
-může být víno kvašené v nerezu považováno za pravdivé … ANO, s přivřením obou očí
-může být víno, kterému se pomáhalo (výživa, taniny, atd.) považováno za pravdivé … jednoznačně NE
-víno se spontaně a „spontáně“ (uměle ohřáto na cca 22 st) proběhlou JMF … ANO
-víno s JMF za pomocí umělé kultury kvasinek … NE
4. terroirové víno musí být v rovnováze.
Vysvětlím, nicméně nejdříve jednoduchý test, jak lze tuto vlastnost zjistit.
Stačí víno otevřít, dekantováním provzdušnit a pak ho nechat nadechnout. Víno v rovnováze umí vzduch přijmout a pracovat s ním, víno se rozdýchá, otevře, chuťově se zakulatí a buketní kytka se plně rozvine. Pokud víno začne jevit do ~1 hodiny po otevření negativní změny v chuti a/nebo vůni, nebo se chuť stane silně odlišnou od vůně (nesedí k sobě), pak víno není v rovnováze. Terroirové víno v rovnováze musí být schopno „přežít“ v otevřené a zpola vypité lahvi postavené mimo lednici v řádu dní.
Rovnovážné víno může cíleně vzniknout jen a pouze pokud vinař dělá komplexní zásahy do vína, neposiluje jednu ze složek vína na úkor druhé (třeba vyšší aromatika), z vína nic násilně neodstraňuje (chemické odkyselení, práce s tříslovinovým komplexem, silnější filtrace) a nedrží víno v nepřirozených podmínkách (bez přístupu vzduchu, tzn. pokud je víno v nerezu, tak má nerezový tank mikrooxidaci).
Čím větší je zásah a čím více zasahů je, tim více je porušena rovnováha vína.
Příští článek už půjde konečně více do hloubky (opustím svět levných vín, zůstaneme u spotřebních a terroirových), zkusím zodpovědět otázky položené na konci prvního článku a podíváme se blíže i na téma dřevo vs. nerez a podobné zásadní otazky
Tímto děkuji všem, kteří se dočetli až k těmto posledním řádkům.
Tento článek vznikl ve vlaku SC Pendolino na trase Brno – Praha, hlavně díky hodinovému zpoždění. Hodinové zpoždění považuju se velmi pěkný výkon na trase trvající necelé 3 hodiny. Mmch stejné zpoždění bylo i při minulé cestě....kdy vznikl první článek.
Tím pádem přemýšlím, zda mám Českým drahám poděkovat za to, že mě jejich „standardní kvalita“ umožnila najít si na napsání článků čas.
Nejprve definice, co si pod daným pojmem představuji (tzn. jedná se čistě o moje osobní pojetí kategorií vín)
Levné víno
Jediným kritériem úspěchu je minimální cena v kombinaci s rozumnou prodejností. Vůně a chuť jsou nepodstatné, pokud významněji neovlivňují prodejnost.
Spotřební víno
Vínu lze nějak pomoci.
Snížit jeho výrobní cenu při rozumném zachování kvality.
Zvýraznit / pozměnit některé vlastnosti vína.
Udělat celý výrobní proces predikovatelnějším (ekonomicky bezpečným).
Připravit víno na těžký život v lahvi v nepříliš ideálních podmínkách.
Většinou nemá potenciál dalšího zrání v lahvi.
Terroirové(nebo lépe řečeno pravdivé) víno
Víno přesně – živě- pravdivě odráží daný ročník, odrůdu i vinici. Vinař do něj zasahuje hlavně načasováním svých kroků. Dle mého názoru lze pouze takovémuto vínu říkat „velké víno“ (grand cru), samozřejmě za předpokladu, že je dobré. Pravdivé víno je pro „velké víno“ podmínka nutná, nikoliv dostačující.
Podle typu vína pak dochází k modifikacím základního výrobního postupu, který byl nastíněn v prvním článku.
Začneme vínem levným
Na vstupu máme v naprosté většině případů hrozny slabší kvality (např. hniloba), aromatika je slabá až s vadou, komplex kyselin s převládající kyselinou jablečnou. Hrozny jsou dodány ke zpracování ve velkých objemech (vlečka plná hroznů), dole ležící hrozny jsou již částečně vylisovány tlakem hroznů ve vrstvě nad nimi. Nahoře ležící jsou zase delší dobu (cesta, čekání na zpracování) vystaveny působení slunce a začínají už samovolně kvasit.
Krok 1 Hrozny pomeleme
Tento krok je většinou vynechán, pro mlýnek je nutným předpokladem hrozen, který drží tvar.
Krok 2 Pomleté bobule necháme naležet.
Tento krok je vynechán téměř vždy, naležením dojde totiž k extrakci nejen pozitivních aromatických látek a barviv, ale bohužel dříve a silněji se extrahují „problematické“ látky, v slabě dozrálých hroznech chlorofylové tóny, v napadených/nekvalitních hroznech pak celý komplex chuťových a aromatických vad vína. Navíc si tyto hrozny nesou z vinohradu silná rezidua použité chemie, čím delší macerace (naležení), tím více těchto látek přechází do finálního vína.
Krok 3 Lisování
Toto je tedy většinou první krok při výrobě levných vín, rychlé lisování celých hroznů nebo spíše bobulo-třapinové kaše. Výlisnost lze podpořit aplikací enzymů.
Po lisování nastupuje:
-velmi silné odkalení (centrifuga nebo flotace za pomocí přípravků na bázi želatiny)
-filtrace
-ošetření aktivním uhlím (váže na sebe vůni a chuť ... špatnou, ale i tu dobrou)
-snížení množství tříslovin (na bázi želatiny, kaseinu a polyvinylpolypyrrolidonu … poslední zmíněnou látku si zopakujte 3x :-))
-odkyselení uhličitanem vápenatým nebo hydrogenuhličitanem draselným
-přidání kyseliny askorbová, která zabrání případné oxidaci
Tyto procesy z vína ořežou aromatiku i chuť, což nevadí, stejně je v lepším případě na hranici vady. Výsledkem je čistá čirá tekutina téměř bez chuti a zápachu.
Krok 4 Mošt do sudu
Čistá a čirá tekutina putuje do uzavřeného nerezového tanku, uzavřené natřené betonové nádrže nebo uzavřené natřené železné nádrže … žádné dřevo.
Krok 5 Mošt se mění v burčák
Toto je fáze, kdy začíná ona hlavní magie technologa, výroba chutí a vůní.
Do tekutiny jsou vpraveny:
-umělé kvasinky, žádné přírodní v ní po filtraci ani nezůstaly.
-výživa kvasinek
-řepný cukr (dle potřeby)
-umělé taniny pro úprava senzorických vlastností vína (viz obrázek níže u spotřebního vína). Taniny jsou záležitost spíše dražších vín a hlavně vín v kategorii „spotřební“. U levných vín je to pro výrobce zbytečná investice.
Tekutina je zahřátá na teplotu kvašení. Následuje rychlé kvašení, většinou za konstantní teploty a bez přístupu vzduchu.
Krok 6 Burčák se mění ve víno
Po skončení kvašení je výsledné víno znovu silně filtrováno, odstraní se tím zbývající kvasinky, čímž se zabrání možnému nechtěnému rozkvašení vína. Bílé víno je většinou zbaveno nahnědlé barvy (oxidace hroznů před lisováním kombinovaná s hnilobou hroznů) aplikací aktivního uhlí a následně je dobarveno na požadovaný odstín … s hojně využívanou možnosti výroby červeného z bílého (a naopak, samozřejmě). Červené musí být taktéž dobarveno, krátkým až žádným naležením je víno barvou podobné spíše růžovému vínu.
Poté následuje čeření vína (aplikace vaječného bílku, albuminu, želatiny, viziny, kaseinu, bentonitu, PVPP … nebo býčí krve :-)). Každé z těchto činidel reaguje s některou ze složek vína (taniny, bílkoviny, fenoly) tak, že se na ni naváže a umožní tím její sedimentaci nebo odfiltrování.
Nakonec je víno silně zasířeno případně je, společně se sírou, použit i jiný konzervant (E224, E228, kyselina sorbová, kyselina citronová, arabská guma) či antioxidant (kyselina askorbová).
Krok 7 Kalné víno se mění v čisté víno s jiskrou
Tento krok už byl zrychleně proveden v kroku 6. Netřeba se s ním zdržovat.
Lahvování a následně expedice probíhá prakticky okamžitě po kroku 6 (před lahvováním může ještě proběhnout stabilizace: podchlazením vína, elektrodialýzou), víno nezraje a zrát neumí, není důvod otálet.
Na závěr nutno zopakovat a zdůraznit, že všechny kroky probíhají bez kontaktu vína s kyslíkem (vzduchem).
Jak se liší výroba spotřebního vína od vína levného?
Dá se řící, že spotřební víno je cokoliv mezi levným a terroirovým vínem, jak výsledkem, tak výrobním procesem.
1. z popsané výroby levných vín vypadnou (díky legislativě i díky tomu, že tady už se bavíme o kvalitě) některé operace. Docukření moštu (u nás v kategorii přívlastkových vín), změna barvy (přičemž dobarvení proběhnout může), přílišná filtrace atd.
2. sice některé postupy (lépe řečeno „zvěrstva“) při výrobě odpadnou, nicméně jiné se mohou (díky vyšší ceně výsledného vína, vyplatí se) nově objevit, například zvýšení koncentrace moštu jeho zahuštěním (snížením podílu vody), vymrazením krystalků vody či reverzní osmozou.
3. na vstupu je kvalitnější (a může být i vysoce kvalitní) surovina než u levných vín, víno lze pak před lisováním nechat naležet, po lisování ho pak příliš neodkalovat (a nefiltrovat) a nechat v něm přítomny jemné kvasnice, na kterých pak víno zraje.
4. vzhledem k vyšší ceně vína je možné použít širší paletu chemie, nejen dražší a lepší kvasinky, ale i taniny (viz obrázek o pár řádků níže ... doporučuju prostudovat), dubové chipsy / desky (namísto drahých sudů) a dokonce i ty sudy. Odkyselení neprobíhá chemicky, ale aplikací kultury kvasinek pro jablečno-mléčnou fermentaci (přeměna hrubší kyseliny jablečné na senzoricky jemnější kyselinu mléčnou).
5. na výstupu může být opravdu kvalitní víno. Cenové nůžky jsou v tomto sektoru vína silně rozevřené, počínaje víny za 3 EURa až po vína za 100 a více EUR. Některým ze zásahů vinaře víno „jen“ mohlo ztratit svoji pravdivost k místu, odrůdě či ročníku = je dobré, možná i vynikající, ale nikoliv pravdivé.
A v čem a proč se tedy liší spotřební víno od terroirového (pravdivého) vína?
1. První a nejzásadnější rozdíl, terroirové víno nesmí být kvašeno za použití umělých kvasinek.
Použitím běžných umělých kvasinek dojde ke ztrátě pravdivosti k místu a odrůdě.
Použitím na míru šlechtěných kvasinek pak dochází ke ztrátě pravdivosti k ročníku.
2. U terroirového vína by nemělo dojít k filtraci, maximálně lehká filtrace až během lahvování. Filtrace před kvašením má velmi výrazný vliv na výsledné víno, každá filtrace okrádá víno.
3. Hranice mezi spotřebním a terroirovým vínem je silně subjektivní a tím pádem i nepříliš jasně vyznačitelná.
Můžeme se bavit o tom:
-zda řízené kvašení ano či ne.
-zda nerez či dřevo
-zda použít výživu pro kvašení
-JMF (jablečno-mléčná fermentace) ne x ano, zahřatím vína x ano,použitím kvasinek
Odpovědi na tyto otázky jsou tedy čistě subjektivní, můj názor je tedy daný tím, že chci, aby víno dostalo maximální prostor k sebevyjádření se. A toho lze dosáhnout je minimalizací zásahů do vína. Jen takové víno je pro mě vínem terroirovým (pravdivým) a jen takové víno pak může být (samozřejmě pokud je dobré) nazváno vínem velkým. Jen u takového vína má smysl bavit se o tom, odkud jsou hrozny, jaký je vinohrad, jaký byl ročník. U levného vína tato diskuse nemá cenu, což si uvědomují všichni, nicméně je zbytečné takto diskutovat i u, dovolím si říci, že většiny spotřebních vín.
Rychlé odpovědi (s přihlédnutím k předchozímu odstavci) na položené otázky.
-může být víno kvašené řízeným kvašením považováno za pravdivé … ANO, s přivřením oka
-může být víno kvašené v nerezu považováno za pravdivé … ANO, s přivřením obou očí
-může být víno, kterému se pomáhalo (výživa, taniny, atd.) považováno za pravdivé … jednoznačně NE
-víno se spontaně a „spontáně“ (uměle ohřáto na cca 22 st) proběhlou JMF … ANO
-víno s JMF za pomocí umělé kultury kvasinek … NE
4. terroirové víno musí být v rovnováze.
Vysvětlím, nicméně nejdříve jednoduchý test, jak lze tuto vlastnost zjistit.
Stačí víno otevřít, dekantováním provzdušnit a pak ho nechat nadechnout. Víno v rovnováze umí vzduch přijmout a pracovat s ním, víno se rozdýchá, otevře, chuťově se zakulatí a buketní kytka se plně rozvine. Pokud víno začne jevit do ~1 hodiny po otevření negativní změny v chuti a/nebo vůni, nebo se chuť stane silně odlišnou od vůně (nesedí k sobě), pak víno není v rovnováze. Terroirové víno v rovnováze musí být schopno „přežít“ v otevřené a zpola vypité lahvi postavené mimo lednici v řádu dní.
Rovnovážné víno může cíleně vzniknout jen a pouze pokud vinař dělá komplexní zásahy do vína, neposiluje jednu ze složek vína na úkor druhé (třeba vyšší aromatika), z vína nic násilně neodstraňuje (chemické odkyselení, práce s tříslovinovým komplexem, silnější filtrace) a nedrží víno v nepřirozených podmínkách (bez přístupu vzduchu, tzn. pokud je víno v nerezu, tak má nerezový tank mikrooxidaci).
Čím větší je zásah a čím více zasahů je, tim více je porušena rovnováha vína.
Příští článek už půjde konečně více do hloubky (opustím svět levných vín, zůstaneme u spotřebních a terroirových), zkusím zodpovědět otázky položené na konci prvního článku a podíváme se blíže i na téma dřevo vs. nerez a podobné zásadní otazky
Tímto děkuji všem, kteří se dočetli až k těmto posledním řádkům.
Tento článek vznikl ve vlaku SC Pendolino na trase Brno – Praha, hlavně díky hodinovému zpoždění. Hodinové zpoždění považuju se velmi pěkný výkon na trase trvající necelé 3 hodiny. Mmch stejné zpoždění bylo i při minulé cestě....kdy vznikl první článek.
Tím pádem přemýšlím, zda mám Českým drahám poděkovat za to, že mě jejich „standardní kvalita“ umožnila najít si na napsání článků čas.
Komentáře
Okomentovat