Vinohrady a měď
Dnes jen krátké zamyšlení na téma měď ve vinohradu.
Měď, nebo lépe řečeno, na bázi mědi založené postřiky jsou nedílnou součástí vinohradů a sadů po celém světě. Bohužel.
Limity na použití mědi ve vinohradu jsou u nás následující:
Integrovaná produkce (IP) je něco mezi nekontrolovaným zemědělstvím a bio zemědělstvím. Nižší limit mědi u IP než má bio, jasně ukazuje kvality našich zákonodárců.
K čemu je měď (Cu) dobrá?
Na mědi založené postřiky se používají jako účinný fungicid (ochrana proti houbovým chorobám). Vinohrady mají, krom čtyřnohých a dvounohých zlodějů, 3 hlavní „nepřátele“:
1. peronospora (plíseň révová), prevence i léčba přípravky na bázi mědi
2. oidium (padlí révové), přípravky na bázi síry
3. botrytida (plíseň šedá), přípravky na bázi mědi
Na dva ze tří nepřátel vinné révy fungují právě měďnaté přípravky.
Měďnaté fungicidy nejsou výmyslem moderní chemie, používají se již pěknou řádku let. Tradiční bylo použití tzv. bordeauxské jíchy, směs modré skalice (CuSO4) a vápna.
Proč by měla být měď problém?
Při postřicích měďnatými přípravky se měď koncentruje v půdě a postupně se její množství zvyšuje. Přípravky na bázi síry reagují se vzduchem i vodou a síra se tak z půdy i rostlin dokáže poměrně rychle dostat. Měď nikoliv. Měď v půdě zůstává, rostliny ji zpracují jen minimálně až stopově a její prostupnost do půdy je nízká (bráno selským pohledem je nulová). Jediný způsob, jak se nahromaděná měď může z půdy dostat, je silný déšť, který ji z daného místa vyplaví. Jinak řečeno, voda onu měď pouze přemístí jinam.
Není to řešení problému, je to pouze jeho odsunutí.
Můj osobní názor je, že spousta vinohradů má zdravotní problémy ze 2 důvodů:
1. vysoký obsah mědi v půdě
2. rezidua herbicidů (=”slavné” pásy hlíny a/nebo kamenů a/nebo suché trávy pod hlavami v jinak zatravněném vinohradu)
…díky těmto dvěma důvodům se ve vinohradech objevují různé problémy s růstem např. náhle odumřelé hlavy (keře), Esca a silně se snižuje i celková odolnost / obranyschopnost vinohradů. Měď má totiž zásadní vliv na mikroorganizmy v půdě.
Platí přímá úměra, čím více mědi, tím méně života v půdě.
Studie na téma množství mědi v půdě udávají, např. ve francouzských vinohradech běžně hodnoty jako 500-1000 mg/kg (kniha Soil Contamination Research Trends, Javier B. Dominguez ). Pro představu, EU limit pro pitnou vodu je 2 mg/l.
Claude Bourguignon před lety prohlásil, že na čtverečním metru půdy Sahary je více života, než ve stejném množství půdu na mnoha vinohradech burgundského Côte d’Or.
To považuju za pádný důvod k zamyšlení.
Lze si představit vinohrad bez mědi?
Ano i ne. Běžná produkce se bez mědi jednoznačně neobejde. Pokud se ale bavíme o terroirovém vínu, pak si lze takový vinohrad bez mědi představit.
Živá půda je to, co v terroirovém vinohradu chceme a potřebujeme. Půdní život a celkově život ve vinohradu a jeho diverzita (zjednodušeně řečeno, více různých rostlin = více druhů „broučků“) jsou pak základní stavební kameny obranyschopnosti vinohradu proti různým chorobám a škůdcům. Cestou je dle mého názoru právě budování a posilováni odolnosti a vlastní obranyschopnosti vinohradu.
Čili méně chemie = vinohrad plný života = více terroirů v lahvi vína
Důvod, proč měď (a celkově vysoká míra chemické ochrany) zůstane i nadále hlavním vinohradnickým trendem je čistě ekonomický.
1. převod vinohradu z běžně ošetřovaného vinohradu na vinohrad bez chemie (tzn. ještě o notný krok dál než kam sahá dnes oblíbené bio) trvá několik let, minimálně 3-4 roky. V závislosti na vývoji počasí může základní transformace proběhnout bezbolestně (tzn. bez ztráty úrody). Ale běžnější bohužel bývá situace, kdy za spoustou práce ve vinohradu je ve finále jen nízká až žádná úroda. Vinohrad v transformaci je na tom podobně jako člověk po nemoci – není v plné síle.
2. k vedení takového vinohradu nestačí tabulky od dodavatele postřiků a mechanizace. Je potřeba člověk, který vidí a umí vinohradu naslouchat a stejně tak i vyšší míra ruční práce.
S oběma body mámě ve vinařství Dva duby svoji zkušenost. Všechny naše vinohrady (a sady) jsou „již“ 3 roky bez aplikace mědi.
Bod 1 potvrzuje, v letošním, na počasí bídném roce, náš Sauvignon (bez mědi teprve 2. rokem + doznívá předchozí hnojení ledkem, což je ve špatném roce smrtící kombinace), letos bude sklizen téměř nulová, přičemž např. svatovavřinecké, vinohrad nejdéle bez mědi, je letos ve vynikající kondici (lehký problém měl loni).
Bod 2 pak potvrzuje to, že se o vinohradech máme ještě dlouho a dlouho co učit. Ale o tom tato práce a zábava přece je. Nebo má snad pravdu pan Hort, který tvrdí, že šestý (možná sedmý ;-)) smysl vinaře je to, že ví, kdy a co má do vína přisypat (citát jeho slov z jedné komerčni prezentace ve Vinařském obzoru). Koneckonců proč o tom nehlasovat?
A jako vše co se týká přírody, výše uvedený text je jen poměrně silné zjednodušení celé situace. Faktorů vstupujících do těchto přírodních rovnic je mnoho … a všechny mají vliv na konečný výsledek.
Měď, nebo lépe řečeno, na bázi mědi založené postřiky jsou nedílnou součástí vinohradů a sadů po celém světě. Bohužel.
Limity na použití mědi ve vinohradu jsou u nás následující:
- integrovaná produkce – limit 1,5 kg mědi na hektar a rok
- bio produkce – limit 6 kg mědi na hektar a rok (v Rakousku 3 kg/ha)
Integrovaná produkce (IP) je něco mezi nekontrolovaným zemědělstvím a bio zemědělstvím. Nižší limit mědi u IP než má bio, jasně ukazuje kvality našich zákonodárců.
K čemu je měď (Cu) dobrá?
Na mědi založené postřiky se používají jako účinný fungicid (ochrana proti houbovým chorobám). Vinohrady mají, krom čtyřnohých a dvounohých zlodějů, 3 hlavní „nepřátele“:
1. peronospora (plíseň révová), prevence i léčba přípravky na bázi mědi
2. oidium (padlí révové), přípravky na bázi síry
3. botrytida (plíseň šedá), přípravky na bázi mědi
Na dva ze tří nepřátel vinné révy fungují právě měďnaté přípravky.
Měďnaté fungicidy nejsou výmyslem moderní chemie, používají se již pěknou řádku let. Tradiční bylo použití tzv. bordeauxské jíchy, směs modré skalice (CuSO4) a vápna.
Proč by měla být měď problém?
Při postřicích měďnatými přípravky se měď koncentruje v půdě a postupně se její množství zvyšuje. Přípravky na bázi síry reagují se vzduchem i vodou a síra se tak z půdy i rostlin dokáže poměrně rychle dostat. Měď nikoliv. Měď v půdě zůstává, rostliny ji zpracují jen minimálně až stopově a její prostupnost do půdy je nízká (bráno selským pohledem je nulová). Jediný způsob, jak se nahromaděná měď může z půdy dostat, je silný déšť, který ji z daného místa vyplaví. Jinak řečeno, voda onu měď pouze přemístí jinam.
Není to řešení problému, je to pouze jeho odsunutí.
Můj osobní názor je, že spousta vinohradů má zdravotní problémy ze 2 důvodů:
1. vysoký obsah mědi v půdě
2. rezidua herbicidů (=”slavné” pásy hlíny a/nebo kamenů a/nebo suché trávy pod hlavami v jinak zatravněném vinohradu)
…díky těmto dvěma důvodům se ve vinohradech objevují různé problémy s růstem např. náhle odumřelé hlavy (keře), Esca a silně se snižuje i celková odolnost / obranyschopnost vinohradů. Měď má totiž zásadní vliv na mikroorganizmy v půdě.
Platí přímá úměra, čím více mědi, tím méně života v půdě.
Studie na téma množství mědi v půdě udávají, např. ve francouzských vinohradech běžně hodnoty jako 500-1000 mg/kg (kniha Soil Contamination Research Trends, Javier B. Dominguez ). Pro představu, EU limit pro pitnou vodu je 2 mg/l.
Claude Bourguignon před lety prohlásil, že na čtverečním metru půdy Sahary je více života, než ve stejném množství půdu na mnoha vinohradech burgundského Côte d’Or.
To považuju za pádný důvod k zamyšlení.
Lze si představit vinohrad bez mědi?
Ano i ne. Běžná produkce se bez mědi jednoznačně neobejde. Pokud se ale bavíme o terroirovém vínu, pak si lze takový vinohrad bez mědi představit.
Živá půda je to, co v terroirovém vinohradu chceme a potřebujeme. Půdní život a celkově život ve vinohradu a jeho diverzita (zjednodušeně řečeno, více různých rostlin = více druhů „broučků“) jsou pak základní stavební kameny obranyschopnosti vinohradu proti různým chorobám a škůdcům. Cestou je dle mého názoru právě budování a posilováni odolnosti a vlastní obranyschopnosti vinohradu.
Čili méně chemie = vinohrad plný života = více terroirů v lahvi vína
Důvod, proč měď (a celkově vysoká míra chemické ochrany) zůstane i nadále hlavním vinohradnickým trendem je čistě ekonomický.
1. převod vinohradu z běžně ošetřovaného vinohradu na vinohrad bez chemie (tzn. ještě o notný krok dál než kam sahá dnes oblíbené bio) trvá několik let, minimálně 3-4 roky. V závislosti na vývoji počasí může základní transformace proběhnout bezbolestně (tzn. bez ztráty úrody). Ale běžnější bohužel bývá situace, kdy za spoustou práce ve vinohradu je ve finále jen nízká až žádná úroda. Vinohrad v transformaci je na tom podobně jako člověk po nemoci – není v plné síle.
2. k vedení takového vinohradu nestačí tabulky od dodavatele postřiků a mechanizace. Je potřeba člověk, který vidí a umí vinohradu naslouchat a stejně tak i vyšší míra ruční práce.
S oběma body mámě ve vinařství Dva duby svoji zkušenost. Všechny naše vinohrady (a sady) jsou „již“ 3 roky bez aplikace mědi.
Bod 1 potvrzuje, v letošním, na počasí bídném roce, náš Sauvignon (bez mědi teprve 2. rokem + doznívá předchozí hnojení ledkem, což je ve špatném roce smrtící kombinace), letos bude sklizen téměř nulová, přičemž např. svatovavřinecké, vinohrad nejdéle bez mědi, je letos ve vynikající kondici (lehký problém měl loni).
Bod 2 pak potvrzuje to, že se o vinohradech máme ještě dlouho a dlouho co učit. Ale o tom tato práce a zábava přece je. Nebo má snad pravdu pan Hort, který tvrdí, že šestý (možná sedmý ;-)) smysl vinaře je to, že ví, kdy a co má do vína přisypat (citát jeho slov z jedné komerčni prezentace ve Vinařském obzoru). Koneckonců proč o tom nehlasovat?
A jako vše co se týká přírody, výše uvedený text je jen poměrně silné zjednodušení celé situace. Faktorů vstupujících do těchto přírodních rovnic je mnoho … a všechny mají vliv na konečný výsledek.
Komentáře
Okomentovat